Tvarůžková si umanula, že náměstka „dostane“ na třech věcech, a donutí ho, jak říkal ve Švejkovi por. Dub, až k pláči. Nezaplakal, dokonce se ohradil, k nelibosti moderátorky, že jím manipuluje.
Co by ráda od náměstka slyšela?
Tedy zaprvé by měl říct, že bylo chybou, když v čele krizového štábu stál on, a nikoli ministr Hamáček. Skutečně pětkrát se ho na to důrazně zeptala, a čekala, jestli ve shodě s opozicí, která si myslí totéž, přikývne. Nepřikývl. To čekala, že Hamáčka „shodí“? Je to totéž, jakoby se někdo zeptal jí, jestli by neměl stát v čele ČT někdo jiný, než současný ředitel.
Zadruhé zjevně chtěla, aby Prymula potvrdil, že čínské testy na coronavir jsou vysoce nespolehlivé – jak čile zdůrazňuje opozice. Nepotvrdil, a přesvědčivě doložil, že je to jinak, pokud se používají správně.
A zatřetí se náměstek Prymula dostal na pranýř za to, že výrok představitele VWO o zbytečnosti nošení roušek obyvatelstvem odmítl jako politické vyjádření. Tvarůžková ho hned pasovala do pozice člověka, který nezávislou, apolitickou a všeobecně respektovanou WHO znevěrohodnil. Tady už čas tlačil na moderátorku, aby nemohla dál pitvat Prymulovo setrvání na účelovosti vyjádření WHO, které podle něj mělo zabránit tomu, aby „zdraví“ občané neskoupili roušky, jež by pak chyběly zdravotníkům.
Při rozvaze, jak Prymulu veřejno právně „odrovná“, Tvarůžková počítala s tím, že ho dostane do úzkých, z čehož pak vyplyne, že celý způsob boje Babišovy vlády proti nákaze vzbuzuje řadu oprávněných pochybností a že příliš omezuje dosud nedotknutelné osobní svobody, před čímž varuje Brusel.
To se však nepodařilo. Jaksi.