V posteli s Borisem

V noci na dnešek spalo spánkem vítězů oněch 51,9 procent obyvatel Velké Británie, kteří před třemi lety hlasovali pro odluku své země od bruselského společenství.

Zbylá, méně uvědomělá a kosmopolitně smýšlející osmačtyřicetiprocentní menšina s opačným názorem, že Británie by i nadále měla pozbývat údajně přežívající sobeckou suverenitu a k Unii se přimknout ještě pevněji, teprve až za čas prohlédne. A hořce si uvědomí, že sedla na lep vyznavačům rozpuštění ostrovního království v pevninské osmadvacítce, a jak je dobře pro zemi, že byl zcestný názor poražen. 

U mladých se dezorientace a nesprávné hlasování dalo pochopit, už se narodili do protektorátu Bruselu, nic jiného nepoznali. Zato starší odpůrci brexitu jakoby při svém rozhodování buď už zapomněli, jak slastně chutnala druhdy svoboda bez unijní vlajky, nebo se u nich po těch desítkách let závislosti od roku 1973 projevil stockholmský, respektive bruselský syndrom.

Od opětovného návratu ke svobodné zemi dělily Brity už jen okamžiky, když premiér Johnson popřál občanům sladké sny a poté dobré jitro ve starých dobrých poměrech.