Nestalo se tak. Stejně jako ve Francii nebo v Hong -kongu nezbývá nespokojencům nic jiného, než se o změnu postarat až prostřednictvím voleb.
„Václaváky“, kde se scházejí už „jen“ desítky tisíc skalních demonstrantů soustem pro zpravodaje nejsou.
I proto, že na rozdíl od protestů třeba v Paříži nebo ve Venezuele, dramatické momenty nepřinášejí a pastvou pro objektivy zpravodajských kamer a objektivy fotografů rozhodně nejsou. Postrádají to nejdůležitější, akčnost.
A letmé nápisy křídou - nikoli asfaltem nebo jiným trvanlivějším materiálem - jsou nebývale krotké, nanejvýš vyžadují demisi premiéra, ani kresba šibenice se u nich neobjeví. Policie a hasiči, jinde věrní andělé demonstrantů, u nás zasahovat nemusí. Takže se neděje nic, co by stálo za pozornost například francouzským návštěvníkům zpravodajských serverů, kteří jsou z domácích zpráv zvyklí (a otrlí) na jinačí, pořádnější maso.
Průměrný francouzský občan, jemuž veřejnoprávní televize několika sekundami přece jenom úterní demonstraci v Praze ukázala, byl poněkud na rozpacích se způsobu, jakým se u nás protestovalo.
Například populární kriminalista v.v., ex inspektor Clouseau, se rovněž divil...
TI ČEŠI JSOU OPRAVDU ZVLÁŠTNÍ TVOROVÉ, VIĎ PANTEŘÍKU? KDYŽ PROTESTUJEME PROTI VLÁDĚ U NÁS, ZEJÍ NÁDRAŽÍ PRÁZDNOTOU, PROTOŽE SE STÁVKUJE. KDYŽ PROTESTUJÍ U NICH, NÁDRAŽÍ NAOPAK ZAPLNÍ. A STĚŽUJÍ SI NA LAMPÁRNĚ.