Po čtyřiceti svobodných letech od Února 48 přišlo dalších 30 - bylo nám dobře vždycky

Do školy politika sice nepatří, ale dějinné události, které otřásly minulým režimem, by děti měly přístupnou formou poznat, středoškoláci i reflektovat.

-Proč jsi, Liduš, sakra, ségře slíbila, že jejich Petrovi ten sloh, nebo jak tomu teď ve škole říkají, napíšu? Víš přece, že se chci koukat na fotbal!

-Proč? Protože máš psací střevo, jak pořád píšeš na internet do diskusí ke všemu ty svoje hlody, tedy reakce, nebo co.

A taky proto, že nám Franta v létě zadarmo vymaloval kvartýr, takže pro kluka můžeš taky něco udělat, když mu to chudákovi napsat nejde.

-Nejde? Je línej! Kdyby nebyl, tak by to aspoň odněkud zkopíroval, teď je takových textů všude fůra.

-Nevykrucuj se. A netvrď mi, že snad nevíš, jak na to.  No jen si vzpomeň, jak ses kdysi chlubil, když jsi mě chtěl ulovit, že ti otiskli v novinách v rubrice  Dopis svazáka  oslavný text taky k výročí.

-No jo, ale byla jiná doba, tehdy v osmaosmdesátém šlo o 40 svobodných let po Vítězném únoru, a teď má jít o 30 svobodných let od Listopadu 89.

-Třicet, nebo čtyřicet.. To vyjde pomalu nastejno.

- Jak to? U kormidla byli přece ještě komunisté, a dneska.

-Dneska?  Nekormidlují, ale jsou u vesel, je to snad takový rozdíl?

Hlavně napiš, stejně jako si psal tenkrát, že niky se nám nežilo tak dobře, jako se nám žije teď.

Ať má Péťa jedničku.