Jenomže velmi konzervativní konzervativec Johnson po mučivých hodinách, kdy hledal řešení, jak nebýt opozici pro smích kvůli tomu, že dosud stále tvrdil, že další odklad už jedině přes jeho mrtvolu - a politicky zemřít se mu přitom ještě nechce -, nakonec jakž takž šalamounské východisko našel.
Dopis s žádostí o odklad napsal. Ale nepodepsal, aby to nebylo na něm, ale na parlamentu. O tom, že dopis musí být podepsaný neříká zákon nic, ostatně na počítači ho psala sekretářka, tak co...
Zároveň však premiér odeslal ještě druhý dopis. Tentokrát podepsaný, neboť zákon podpis premiérovi nezakazuje.
V něm dává Bruselu na vědomí, že odklad, o nějž (ne)žádá v dopisu prvním, však nepovažuje za dobré řešení, jak z onoho druhého dopisu je zřejmé.
Písemný úkol uložený zákonem Boris Johnson tedy splnil, dokonce na 200 procent. Přitom (ne) sdělil jak jasné ANO, tak rovněž sdělil jasné NE.
Jistě pane premiére, není nad jednoznačnou řeč.
MÁM PRO VÁS DVA DOPISY. JEDEN ŠPATNÝ A DRUHÝ JEŠTĚ ŠPATNĚJŠÍ. TAK KTERÝ NEJDŘÍV..