Dokonce se objevují řeči o nemožnosti nalezení optimálního východiska, jakoby snad bylo nereálné narýsovat kulatý čtverec.
To se nám to ovšem kritizuje, když sami nemáme odvahu ke stejnému kroku jako Britové, a jenom naříkáme, jak úpíme pod jhem Bruselu.
Vysmíváme se složitým pravidlům jednání britského parlamentu, a tvrdíme, že být po našem, dávno už bychom měli dohodu v kapse.
Ano, diskuse v parlamentu mohou připadat jako neproduktivní, protože stále se mluví o jednom a témže, ale nedefinoval snad Masaryk demokracii právě jako diskusi?
Britské přednosti jsou zjevné. My Češi, zvlášť v souvislosti s brexitem, bychom se namísto unáhlených soudů měli spíše řídit slovy jiného velikána, který tvrdil, že všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest – anebo se můžeme uchýlit k lidovější soft verzi: Co se vleče, neuteče. Opravdu nemá utéct co – a kdyby Británie nakonec ucukla, i to by byl výsledek demokratického procesu, před kterým bychom se my, nahlížečí zvenčí, měli pokorně sklonit a vzít si z něj poučení.
Závidět můžeme i tamním racionálním zákonům, které ochraňují politické reprezentanty před verbálními i fyzickými útoky. Právě se dozvídáme, že soud poslal na 28 dní do vězení muže, který před dvěma týdny mrštil po šéfovi labouristů Jeremym Corbynovi vajíčko. Prý kvůli tomu, že labouristé by podpořili druhé referendum ohledně brexitu. Takový rozsudek je spravedlivý, protože útok vajíčkem zjevně ohrožuje demokracii.
O podobně rezolutním postupu vůči narušitelům demokracie si u nás můžeme nechat jen zdát. To by totiž svého času museli zavřít půlku lidí z Albertova, kteří se snažili uvajíčkovat bezbranného prezidenta.
Tahanice - z našeho pohledu - kolem brexitu, se nám třeba líbit nemusí, nekompromisní ochrana politiků by se nám však líbit měla.
Zesměšňovat není opravdu co.
- - - - - - -
(inu - až do poslední kapičky ZDE)