Proč tolik rozruchu kolem Petříčka? Vždyť ho neznáte!

Místo toho, aby si veřejnost i opozice oddychla, že řádný ministr zahraničí je už na spadnutí, jsou slyšet zpochybňující odsudky moudré Hamáčkovy volby. Jako chytrý Horák vyhověl (skoro) všem.

Prezidenta i premiéra přestal dráždit bezhlavým prosazováním neprůchodného, zato však průtokového pana Pocheho. Pocheho pak přestal vytáčet šeptanými úvahami, že by snad – když ne on – měl se ministrem stát třeba Landovský. Když padla volba na Petříčka, je pan politický tajemník spokojen. Už proto, že se jeho faktická rozhodovací pozice nezmění – a navíc Hamáček jednal přesně v intencích jeho výhružného slibu vysloveného nedávno před velvyslanci, že nepřipustí, aby se ministrem stal někdo, kdo má odlišné názory než on.

Tedy: sláva vítězům, čest poraženým? Nebo, hanba vítězům i hanba poraženým?

Důležité prý je, že budoucí ministr hovoří třemi jazyky a v Bruselu se vyzná jistě líp, než nějaký tlumočník, který jazyků umí třeba pět.

Nejtvrději odsoudil nominaci pana Petříčka exministr Schwarzenberg, když ve stavu nezpochybnitelné bdělosti řekl, že :.. je to ponížení pro českou zahraniční politiku.

Podstatné bude, jak se pan Petříček uvede na mezinárodní politické scéně „napřímo“, mezi kolegy zvučných jmen.