Kováříček Poche by měl státotvorně ustoupit, když kovář Babiš to sám už dávno neudělal?

S příslovím o kováři a kováříčkovi si lidé spojují logiku, že pro urychlení výsledku je lepší řešit věci s autoritou než s nějakým podržtaškou.

Že to však může být i zcela obráceně, ukazuje v osobitém a nedogmatickém pojetí samotný premiér Babiš.

Právě v aktuální nepříjemnosti kolem nominanta socialistů na post ministra zahraničí Pocheho, kterého Hamáček ve funkci mermomocí chce, ačkoli prezident prohlásil, že to nepřipustí, leda tak přes svoji mrtvolu, premiér přísloví tvůrčím způsobem de facto otáčí.   

Po tři čtvrtě roce, kdy už by mohla být vláda s důvěrou, vyzývá premiér kováříčka Pocheho, aby se zachoval státotvorně, a na post, který ještě nemá a už tolik vadí prezidentovi, neprodleně rezignoval. Právě on jediný, Poche, je hlavní a poslední překážkou cesty ke jmenování vlády.  

Kdyby premiér byl dogmatik, a přísloví aplikoval postaru, pak by už dávno šel ke kováři, tedy vlastně k sobě, respektive do sebe, a státotvorně by se postu premiéra vzdal a „ulil“ se třeba na ministerstvo financí, a vláda s důvěrou mohla vesele fungovat už půl roku.

Dobře, že tak neučinil, postaru se žít, a hlavně politicky jednat, nemá.

Poche by proto ustoupit měl. Ne že je snad moudřejší, ale chce riskovat život pana prezidenta?