Byla to právě vláda za předsednictví Miloše Zemana, která namísto individuálních přesunů ministrů v „šest set třináctkách“ na výjezdní zasedání mimo Strakovku, „pionýrsky“ využívala autobusů, popřípadě vlaku, kde v salonním kupé za jízdy dokonce jednala.
Tehdy v devadesátých letech však ještě nešlo o luxusní autobusy, ale o běžné karosy, důvěrně známé veřejnosti.
Dnes je situace pochopitelně jiná, je sice větší výběr, avšak o to víc je nutná racionální rozvaha. Vozidlo nesmí být pro vládu příliš velké, aby lidé pak nepoukazovali na to, že ačkoli autobus byl skoro prázdný, nikde nezastavoval, stopaře, děti do školy a seniory , co to mají k lékaři daleko, nebral.
Na druhé straně zase nemohlo jít o mikrobus, s tělem na tělo, aby nevznikala zbytečná podezření, však víme z čeho... Ačkoli by se tam makalo na vládním prohlášení.
Dalo se očekávat, že všechno klapne na výbornou, že účastníci budou spokojeni. Tím spíš, že hromadnou dopravu od sídla ANO měl v gesci zkušený rezortní ministr.
-Dane, tenhle autobus jsi objednal ty?
-Já? Já ne. To bude nějaká pirátská akce..
- - - -
Tak štastnou cestu (ZDE)