Všichni ti Drahošové a Horáčci mohou panu prezidentovi závidět smršť příspěvků od sice drobných dárců, kteří však upřímně, jak tomu bylo naposledy při sbírce na Zlatou kapličku, posílají na jeho kandidátský účet peníze.
Aby si mohl dovolit kampaň. Správně vytušili, že nemovitý prezident, když říkal, že žádnou kampaň nepovede, bylo to proto, že na ni prostě nemá, a nestojí o podporu nějakého miliardáře, kterému by se pochopitelně musel revanšovat. A říct si otevřeně dolním deseti miliónům o příspěvek na billboard nebo na předvolební prdelačku, mu bylo trapné, když vidí, jak sami žijí z ruky do úst po různých mekáčích a picoškách. I kvůli téhle jeho empatii ta nevídaně spontánní finanční podpora i z nejspodnějších pater.
-Hele, pane prezidente, už máme asi tisíc dárců..
-A kolikpak to dělá?
-Poslali nám to většinou v eurech.
-Ve valutě? Hm. To bude asi slušná sumička.
-No, moc ne..
- Tak kolik, sakra
- 250, šéfe.
-Cože? 250? Ale tolik melounů ani utratit nesmíme, jenom 60 – to zas budou s vracením komplikace, anebo nebudou, když ze zbytku založíme nějakou nadaci, třeba na podporu politické kultury.
- O melouny nejde.
- Ne? No dobře, ani 250 tisíc není k zahození, za to se dá v kampani pořídit ..
- Ani o tisíce nejde. Je to jenom 250 kaček. Oni nám ti sponzoři totiž posílají euro centy, což je v halířích blbý pětadvacetník.
-Ale haléře přece přinášejí štěstí.
-To jo, ale pro účet je to neštěstí – jsme v mínusu, dvacet tisíc protože banka za příchozí platbu v eurech účtuje poplatek dvacet korun.
-Opravdu? A nevíš, kolik se platí za ruble?
-Moment, hned se mrknu… Stovka, pane prezidente, na výši sumy nezáleží.
-No, to by šlo, to bych mohl přežít - pokud mi to obdivovatelé z Ruska nebudou posílat po kopějkách.
Jo, zlatý igelitky...
