Někteří ještě nepochopili specifika komerčních televizí, a totiž to, že nejsou službou divákům - jakou by měla být veřejnoprávní tv -, ale že slouží inzerentům, a z toho pak žijí, a také ještě k tomu občas něco natočí.
Dokud nějaký pořad či osobnost televizi vydělává, pak z obrazovky nezmizí. Jakmile jsou ovšem účinkující a téma „vycucáni“ na dřeň, zavře se nad pořadem voda. Čo bolo, to bolo, to je zákon trhu, i televizního. Včerejší „zásluhy“ už nikoho nezajímají.
Proto ani bavič, který léta svými pořady trhal rekordy v divácké sledovanosti a reklamy se jen hrnuly, když se teď dožívá „významného životního jubilea“, a pro televizi už nedělá, a není v nejlepší zdravotní formě, televizi teď nestál za připomenutí aspoň nějakým „výcucem“ z pořadů, které jí dost vydělaly. Při sedmdesátinách Petra Novotného se výjimka nekonala.
Aby bylo jasno, ne každý ho „musí“, ale pan Nula to rozhodně není, bavičů jsme nikdy moc neměli. Aspoň zmínit se o něm mohli v té televizi, které se kdysi tak náramně hodil.
V neděli na to čas nebyl, to hoši od Anděla honili až málem do jedenácti v noci zločince, a hned potom mohl divák půlhodinku nahlížet do předvolební duše Vojtěcha Filipa - a to už nemělo s kriminálkou nic společného, spíš s andělským pelem nevinnosti - ani se zábavou ne. Kdyby tam „vrazili“ Novotného…
-Řeknu vám, pane docent, že aspoň kvůli němu tam měli něco dát, jako dárek k narozeninám.
-Prosím vás, proč by to dělali? Prý zapomíná, a tak možná vůbec neví, že byl v té televizi kdysi velká hvězda. Mohlo by ho to zbytečně rozrušit.
-Moment, tady ale píšou, že ta stará paměť mu zůstala, ale ty nový věci mu vypadávají...
- No tím hůř, vlastně tím líp pro televizi. Kdyby mu nějaký pořad k narozeninám udělali, mohl by ho zapomenout.
-No jo, to máte pravdu. Takhle si může myslet, že takový pořad o sobě viděl, ale že si na něj jenom nemůže vzpomenout.
