Pro jejich předsedu Gazdíka je to obzvlášť bolestné. Nejen proto, že po čtyřech letech už přivykl ruchu velkoměsta i ruchu sněmovny a rovněž tak přivykl šestinásobku souběžně pobíraného platu vesnického starosty, ale prožívá velké citové drama.
Po jarním vzplanutí a nocích strávených s partnerem pod stanem, kdy si slíbili věrnost, je najednou postaven před bolestné rozhodování. Musí volit mezi loajalitou ke své straně – která ho dovede zpět k celoúvazkovému starostování v Lozi, a věrností k příteli B. Ten by mu zvolitelné místo na kandidátce zajistil i teď, pokud by opustil STAN a stal se čistým lidovcem, když předtím byl vlastně nečistým (podporujícím) topkařem, a kdo ví, kým v minulosti ještě - avšak vším kým byl, byl rád.