Ministr Jurečka opětovně a s větším zápalem než několikrát předtím - volby jsou před námi, preference LIDO-STANu nerostou - předestřel veřejnosti tvrdou realitu Česka jako oběti nadnárodního rasismu. Potravinového.
Tentokrát opravdu nedal na dojmy, že něco někomu nechutná, protože je v tom něčeho méně než u sousedů, a zadal půlmilionové srovnávací testování produktů prodávaných u nás a v širším okolí. Výsledek byl natolik zdrcující, že ministr večer nemohl v televizi nevyřknout slova o rasismu. Nikoli bílých k barevným, ale o potravinovém rasismu západních výrobců vůči východním konzumentům.
Přitom se ministr Jurečka zachoval stejně statečně jako jeho americký předchůdce, bojovník proti rasismu M. Luther King, když rovněž řekl, že má velký sen - že v Česku se jednou budou prodávat stejně kvalitní potraviny jako v řetězcích na Západě.
K občanské neposlušnosti jako King sice nevyzval, sám se však bude neposlušně chovat v Bruselu, kde hodlá potravinový rasismus nemilosrdně tepat a volat po úřední nápravě.
Doufejme, že náš King Jurečka nedopadne stejně tragicky jako jeho americký vzor, a pakliže nám předčasně odejde, pak jen z vrcholové politiky.
-Sakra, Liduš, mně se taky zdálo, že je v těch rybích prstech nějak málo masa – a taky že je. Jenom padesát procent na deset deka, kdežto v Německu o 14 víc, a ještě jsou u nás dražší.
Má pravdu, že je to vůči nám potravinový rasismus. A ten my podporovat nebudeme.
Tak ne, aby tě napadlo ty prsty koupit, když jsou vlastně rybí jen z poloviny.
-A co kdybych Bédo koupila dvě balení? Dvakrát padesát procent by dalo stovku, takže bychom na tom byli s kvalitou daleko líp než Němci, a bylo by po rasismu.
