Myšlenka předsedy Senátu a člena vedení ČSSD Štěcha, že zvýšením daní, snížením paušálů a zvýšením pojišťovného lze živnostníky účinně motivovat , aby se raději nechali zaměstnat, než aby dál podnikali, dopadla na úrodnou půdu.
OSVČ se samozřejmě chytli za nos, ale co jiného se také dalo od parazitů (viz Mládkův slovník synonym) čekat?
Nikomu z nich se přece nebude chtít dobrovolně každý měsíc vysázet z peněženky na odvody stejně tolik peněz, kolik jich zaměstnancům uberou z výplaty v účtárně rovnou, aniž by je vůbec viděli.
Štěchův rozumný návrh na narovnání odvodového prostředí, a následně očekávatelné racionální rozhodnutí OSVČ živnost zrušit a odejít do „výroby“ a přitom čerpat všechny požitky zaměstnance - stravenky zejména, a také možnost sdružovat se odborářsky proti zaměstnavateli- má hlubokou logiku.
Avšak přišel v poněkud nepravý, předvolební čas, kdy je třeba ukázat vlídnou tvář sociálního smíru.. Proto se sociálně demokratický triumvirát k progresivnímu návrhu neměl, a označil jej za pouhý osobní názor jednoho z mnoha členů strany.
Samozřejmě, že od vedení to byl postoj jenom „na oko“, o správných věcech, s nimiž se počítá, protože posílí systém, však při táborových mítincích nepadne z úst lídra Zaorálka ani slovo, a zmínka není ani ve volebním programu. Bylo by nefér při nízkých preferencích voliče strašit.
Přestože předseda Štěch se cítil jako partajní otloukánek, dostával zřetelné signály od značné části veřejnosti, že za ním stojí. Někteří aktivisté to dali najevo hned v pátek dopoledne, a to předsedovi v Senátu osobně.
