Jenomže tentokrát se veřejnost v odsudku mýlí. Vedení věznice, vědomo si velké mediální pozornosti propouštěcímu aktu, dokonce p. Kajínkovi nabízelo nevratné zapůjčení části výstroje-služební bundy a beranice (bez distinkcí samozřejmě a beze zbraně), avšak Jiří Kajínek trval na svém. Věznici opustí pouze v tílku, jinak že začne hladovku, a to až do doby než ředitel na jeho požadavek přistoupí.
„Konzultoval jsem záležitost se svojí právničkou, a ta rovněž trvá na tom, abych odešel výhradně tak, jak požaduji, v tílku. Jiné řešení si na triko nevezme“, prohlásil Kajínek v debatě s vězeňským kaplanem, který ho přemlouval, aby se oblékl aspoň do tepláků s bundou, jinak si může v té sibérii venku něco uhnat.
Skutečný důvod, proč J.K. trval na tílku, naznačil na facebooku jeho externí mluvčí.
Závazky se plnit musí, za všech okolností, za každého počasí. V teplém květnu to vypadalo, že Kajínek je už jednou nohou z kriminálu, takže stát se „tváří“ tílka žádný problém být neměl. Je však s podivem, že když pan prezident odsunul milost na strategičtější dobu v lednu, že firemní marketéři nereagovali a (absurdní) propagaci tílka nezaměnili za (ústrojnou) propagaci teplé bundy s výrazným bílým logem.