Jeden z nejnadějnějších aspirantů na hlavu francouzského státu Emmanuel Macron se ve světle čtvrtečního útoku na policistu nesnažil manipulovat veřejností a zveličovat další možné hrozby.
Tím posledním, co by ho mohlo napadnout, bylo by nechutné lepenovské ztotožňování násilí s přílivem imigrantů. K takovému populismu neexistuje žádný relevantní podpůrný argument, protože dosud nikdo nedokázal opodstatněnost tvrzení, že každý muslim je teroristka, které se jako o berličku opírá o hrubé zneužití náhody, že každý terorista muslim je.
A vůbec už neplatí generalizace, že bombové útoky a střelbu do nevinných lidí mají na svědomí cizinci z mimoevropských zemí. Zaprvé platí – při respektu ke křesťanským hodnotám – že nikdo bez viny není, a zadruhé, násilí páchají ve značné míře nikoli cizinci, ale rodilí Francouzi (Belgičané, Němci, Britové, Norové atd.)
Jinak tomu nebylo ani ve čtvrtek, kdy Francouzovi šel „po krku“ Francouz.
Proto Macron už předloni podpořil merkelovskou politiku „otevřených dveří“ a stále zastává názor, že Francie by mohla přijmout více migrantů než doposud a měla by jejich příchod do Evropy aktivně podporovat, protože imigrace má podle něj pozitivní dopad na ekonomiku.
Proto své budoucí voliče Macron nestraší a jen jemně upozorňuje, že časy se prostě mění, tak jako počasí už není co bývalo, vzduch je občas nedýchatelný – i voda je špinavější, ale to přece neznamená, že budeme zadržovat dech a přestaneme plavat.
Jde o to, přizpůsobit se novým okolnostem a postupně nalézat harmonické soužití. Jako prezident by pro to udělal maximum.
