A obrazovka má i jednu přednost - může nabídnout záběry tváří přítomných účastníků aktu, takže divák u televizoru má lepší přehled o tom, kdo ze známých osobností tam byl či nebyl, než kdyby sám stál někde vzadu na místě.
-Ty, Bédo, vidíš někoho? Já tedy ne.
-Jak to? Lidí je tu přece spousta..
-Ale já nemyslím obyčejné lidi, nebo těch pár hlavounů z první řady..
-Tak kdo ti tam schází, Liduš?
-Kdo? No přece „Vymetači“, co se objevují všude.
-A co by pohledávali zrovna tady?
Jen si to vem.
Nic se tu nenalévá, občerstvení žádné, nová róba ani šperky pod kabátem by nebyly vidět, komisařka Čížková z módní policie žádný zátah dělat nebude, tombola chybí - a legrace je tady jako na fun...
To víš, tohle není Ples upírů, nebo Čas růží, aby se tu ukázal i prezident, ani to nejsou narozeniny nějaké celebrity, kde nesmí nikdo z nich chybět. A i kdyby přišli, tak by se v tom davu ztratili, že by je ani bulvární fotografové nevyhmátli a mohli je šoupnout na první stranu.
Tam šel jenom ten, kdo opravdu chtěl jít, kdo nic nepředstíral, žádní pokrytci, rozumíš Liduš?
-Rozumím, Bédo. A neměli jsme jít taky?
-My? My.. Vidíš přece, jak je tam plno, stejně bysme se dovnitř nevešli. Už bude oběd? Dokoukáme to při něm.