Premiér Sobotka se nikdy netajil tím, že než se dal na právnické studia v Brně, seriózně se zabýval myšlenkou zkusit talentové zkoušky na JAMU a věnovat se herecké dráze.
Avšak převratné události konce devětaosmdesátého roku, kdy vstoupil do obnovené sociální demokracie, mu otevřely oči. A tehdy pochopil, že jako právník se zajištěnou existencí, a notabene profesionální politik ještě k tomu, může daleko víc uplatnit herecký talent na jevišti politické scény, kde se nehraje jenom „jako“, ale doopravdy, a o velké věci.
Sázka na správnou profesi mu vyšla, to ovšem neznamená, že by Bohuslav Sobotka o dramatické výkony na jevišti nebo ve filmu nejevil divácký zájem. A pokud jej někdo z možných kolegů, jako například Jirka Bartoška, Mirek Donutil, ale třeba i DiCaprio nebo Bran Pitt v roli opravdu zaujme, pak se zhusta stává, že ve chvilkách mžikového spánku vidí v jejich postavách hrát sebe sama. Což se stalo například v minulém týdnu, kdy v biografu viděl nového sto metrového King-Konga a při letmém spánku během zasedání kabinetu se mu zdálo, že jím je sám, a celá Strakovka se před ním třese.
Není divu, že staronový předseda po náročném třídenním sjezdovém matiné v Brně rovněž usnul jako špalek spánkem spravedlivých, a očekával, co filmového se mu bude zdát. Moc si přál, aby byl aspoň na pár vteřin princem Trávníčkem z Oříšků, což bylo dost pravděpodobné, neboť na sjezdu byl mile osloven kamarádem Jandákem slovy: Tě péro, předsedo, nebudem balit?
Ale dopadlo to jinak. Ze zcela nepochopitelných důvodů se mu zdál krátký výjev z filmu Der Untergang, kde partajní lídr a kancléř v jedné osobě se setkal s těmi, na které spoléhá v rozhodující bitvě při cestě k drtivému vítězství, které je na dosah, a o němž nepochybuje...
