Redaktorka ČT se snažila být korektní, teď sklízí posměch za údajnou neznalost

V médiích „vysazených“ proti veřejnoprávní televizi se dopoledne objevila podpásová aktualita, která měla zpochybnit profesionalitu redaktorů zpravodajství ČT.

Po bok otloukánků z Událostí komentářů, Reportérů ČT i protagonistů Sto osmašedesátky, označovaných za prodejnou pakáž, se teď ocitla i mladá novinářka Petra Tuháčková. A přitom zcela nevinně. Doplatila totiž na chyby jiných a na vlastní korektnost, kdy se držela zásady, že v jistých situacích je lepší cizí pochybení přehlédnout, než snahou uvést je na pravou míru ho ještě víc rozmáznout.

Co se vlastně stalo? Redaktorka provázející ve studiu přímým přenosem ze sjezdu ČSSD, kde po doznění české hymny hned začala melodie další, brilantně reagovala  vysvětlujícími slovy, že teď ještě uslyšíme slovenskou hymnu.

Řekla to natolik přesvědčivě,  že i divák, který si nebyl zcela jistý tím, co slyší, neboť s „bory šumícími po skalinách“ se „bratia nad Tatrou“ už přes dvacet let dohromady nehrají, pochybovat přestal.

To byl také smysl toho, proč se redaktorka zachovala právě tímto způsobem. Nebýt vedena ke korektnosti, mohla přece být super objektivní a nezávisle sdělit, že na sjezdu se spletli a místo slovenské hymny pustili melodicky podobnou „hymnu“ EU, tak zvanou Ódu na unijní radost.

A tak za to, že bez mrknutí oka ohlásila hymnu, která v Brně správně zaznít měla místo té, co zahráli, vysloužila si od mediálních šťouralů neoprávněný posměch.

Ať si z toho nic nedělá. Jsou to elitáři - myslí si o sobě kdo ví, co, když  jsou schopni odlišit původně lidovou slovenskou melodii Kopala studeinku  od popěvku Ludvíka Bétovena.

Ale tak chytrá jako oni, byla redaktorka přece taky - na rozdíl od nich jí však nescházel takt.