Pozorný divák z rodu šťouralů byl však nejenom zklamán, ale cítil se televizí podveden.
-Tak co jste říkal pane soused tomu podrazu v Četnících z Luhačovic?
-Podrazu? Ale v Četnících přece šlo o mord pytláka? A jestli myslíte ten podvod s dvojím jídelníčkem, tak to by dneska hravě odhalila EET..
-Tak vy jste si opravdu nevšiml ničeho?
-A čeho, pane docent?
-Že kvůli sledovanosti už ve znělce diváky nalákali na to, že do vyšetřování zasáhne H. Poirot.
-Poirot, ten, ten z televize? Co by v Luhačovicích dělal?
-Mohl tam být v lázních, a při té příležitosti by jen tak z dlouhé chvíle mezi procedurami odhalil vraždu na posedu.
-Já teda jsem se na znělku koukal docela pozorně, byly tam fotky herců, lokomotiva, ale Poirota jsem tam neviděl.. Vy snad jo?
-Neviděl, ale slyšel , obrazně řečeno, z hudby té znělky, která byla podobná jako v tom Poirotovském seriálu.
-A neplete se, pane docent? Kdo ví, co vám přešlo přes uši.
-Jestli si myslíte, že si vymýšlím, tak já vám to ukážu na internetu. Dám tam archiv ČT (TADY) a ještě musím počkat, až tam bude čas 1 minuta pět vteřin od začátku – a teď další půl minutu poslouchejte...
-----
-Tak co, měl jsem pravdu, že je to jako z Poirota?
-Možná, snad..
-No dobře, tak já vám pustím pro srovnání začátek jednoho dílu o Poirotovi. Ale ty klapky na uši si radši sundejte, abyste SLYŠEL POŘÁDNĚ.
----
-No jo, měl jste pravdu, pane docent.
-Jak jsem říkal, tohle je podraz na diváka, naladit je ve znělce na slavného detektiva – a pak nic. Jsou tam dvě ucha a jeden zedníček.
-Říkáte podraz? Zlodějina melodie to je, to bych žaloval!
-Stejně byste prohrál. Hudebníci takovému vypůjčení cizí melodie říkají variace nebo citace. Smetana přece taky do Mé vlasti použil Kočku, která leze dírou, a jak se tím proslavil..