Jde o ruského hackera NIKULINA s poměrně slušnými vroubky.
Prekérnost nespočívá pouze ve zvažování míry provinění tam a onde, a v riziku politických dopadů „nesprávného“ rozhodnutí, ale také v mimořádné okolnosti, která podání oficiálních žádostí z obou zemí doprovází.
Došlo při ní k pozoruhodné časové souhře, jež bystřejšího analytika vybízí k dedukci hraničící s jistotou, jak se to mohlo stát. Budoucího prezidenta Trumpa i kolegu Putina by z toho mohla bolet hlava. Zdá se, že zaúřadovali tzv.“krtci“ - agenti.
MOSKVA (Ministerstvo zahraničí):
-Fjodore, dohlédněte na to, ať ta žádost o vydání je zítra ráno v Praze.-
-Yes – chtěl jsem říct: da, da, soudruhu ministře.
...
WASHINGTON (Ministerstvo zahraničí):
-Musíme, Bille - mám jisté...signály... musíme neprodleně poslat do Prahy tu žádost o vydání, rozumíte?
-Da, da – chtěl jsem říct: Yes Minister
...
PRAHA (Ministerstvo spravedlnosti):
-Hergot, jak je možný, že americký i ruský kurýr přinesli žádosti ve stejný den a ve stejnou hodinu, právě když se otevírá podatelna?
A na obou žádostech je štempl s týmž datem a potvrzení úřednice, že to bylo v 8.03. Proč byla tak rychlá, proč toho druhýho nenechala aspoň čtvrt hodiny čekat? Jak mám teď vědět, kdo žádost podal fakticky dřív, jeden třeba v 8.03.05 a ten druhý až v 8.03.58?
-A nemají, pane ministře, v Černínu kameru, že bychom se mrkli na záznam, kdo skutečně..
-Jistě, že tam kamery mají. Už jsem o tom mluvil s Lubošem, ale je nám to k ničemu. Smazal se jim disk - taková smůla! A to se u nich přitom dopoledne vystřídali hned dva opraváři, přišli bez objednávky, prý na pravidelný servis. Ale byli to nějací nedoukové, imigranti. Ten první měl silný anglický akcent, a ten druhý byl snad Ukrajinec, nebo kdo.
Čeho se teď mám chytit - mohl jsem se říct - kdo dřív přijde, ten dřív mele, takže bude jeho. Ale takhle?
Když ho nevydám amíkům, zblázní se Bohouš, když ho nedám Rusákům, nebude mě chtít v příští Babišově vládě Zeman jmenovat ministrem...