Víme, že každého 17 listopadu je správné vyrazit do ulic, protože kdekdo z nás pociťujeme nějaký ten deficit svobody.
A naopak prvního máje se držíme zásady, že je lepší nejít nikam, protože nedostatek pracovních míst nám nehrozí a slavit proto práci je poněkud zvrhlé, socanské a komunistické.
Žijí však mezi námi i lidé přímo posedlí vyhledáváním příležitostí ke slavení v podstatě čehokoli. Jsou to veselé kopy s alternativním životního stylem, na rozdíl od nás usedlejších. Jejich projevy by však neměly přesáhnout běžný decibelový komorní ráz, jinak to nepříjemně poznamená - například - v činžáku občanské soužití.