Jak ruský koblížek potkal ruské buky

Zkazku o koblížkovi, kterého už nebavilo dřepět v míse na stole a čekat, až se dědeček s babičkou do něho zakousnou, a zmizel proto po anglicku z chaloupky ven, tu znají už děti ve školkách.

Vědí také, koho na cestě potkal. Zajíčka, vlka, medvěda a nakonec doplatil na lišku, která ho bystře schlamstla.

Ví se však poměrně málo, že ještě před setkáním s liškou se potkal s chodícím stromem, což není nic proti přírodě, jestliže v Rusku existuje dědeček hříbeček, nebo mluvící sova.

-Co tě to napadlo buku, vyrazit na cestu?

-Ále, už stojím na jednom místě od Říjnové revoluce, což bude sto let, a tak jsem si řekl, že si musím aspoň trochu protáhnout kořeny.

-A kampak míříš? Taky k sousedům, na Ukrajinu? 

To bys byl už druhý. Před chvílí tu byl totiž taky BUK, a ten tam jede na dovolenou.

-Na dovolenou? Už zase? Ten umí žít, předtím na Krymu, teď u Donu – to není vojna, to je přímo pohádka.