Tak, jak je to, pane soudce – byl Peroutka můra, nebo králík?

Rozsudek soudce Novosada, že ČR se musí omluvit Peroutkově vnučce za prezidenta, který trvá na svém, že žurnalista považoval Hitlera za gentlemana, a také to prý v neviditelném článku napsal, se v plném znění dostal do médií.

A nejen do nich. I do záhrobí, kde rovněž vzbudil pozornost díky neformální stylistice, jíž soudce využil.

O Zemanovi neprohlásil, že je to prohnaný lhář, jak o něm tvrdí jeho odpůrci, a jak se dalo očekávat, ale zato diagnostikoval Peroutkovo uhranutí Vůdcem, což nemá daleko k možnému výkladu, že by mu zobal z ruky.

Dokonce při trošce vztahovačnosti se Peroutka mohl v záhrobí oprávněně domnívat, že soudce ho přeřadil do jiného živočišného druhu a považuje ho za králíka.

Do rozsudku, když už Peroutkovu fascinaci Vůdcem soudce vůbec připustil, a nahrál tím Zemanovi, totiž (alibisticky) napsal, že fascinace nemusí být vyvolána jen něčím kladným, avšak též něčím záporným ve smyslu uhranutí, jako je králík fascinován pohledem kobry.

Tak si to, králíku přeber.

Zeman lže, ale pravdu mu upřít nelze. Kde to jsme, respektive, kde to dneska jsou, musí si pomyslet Peroutka, a litovat, že vnučce včas nedal nějaký zřetelný signál, třeba pádem portrétu ze zdi, aby se v tom radši nešťourala..

Že mě kdysi přirovnali ke troubě, k hlásné troubě imperialistů,  to jsem ještě chápal ...

Že mě přirovnají k noční můře, to se od Rudého práva čekat dalo…

Ale, že teď ze mě udělají králíka, to jsem od dnešního práva nečekal,

ono asi ještě trochu narudlé bude.