Svým jednáním se de facto kromě do funkce generální ředitelky úřadu pro imigraci, rovněž pasovala do pozice šéfky Spolkového úřadu práce, předsedkyně odborových centrál, prezidentky svazů drobných i středních podnikatelů i náčelnice Sdružení velkokapitalistů.
Na příští dny si pozvala reprezentanty těchto organizací, aby je podrobila zdrcující kritice za ostudný bojkot jejích integračních plánů jako spolkové kancléřky.
Ani největší německé firmy – BMW, Siemens, VW či Dr. Oetker – spolu se všemi ostatními podniky v zemi, nebyly z miliónového počtu nově přišedších pracovních sil schopny zaměstnat ani stovku z nich. Prý není práce, vymlouvají se šéfové firem, a přitom si nadměrně mastí kapsy, místo toho, aby snižovali produktivitu vyšší zaměstnaností.
Taková situace nemůže dál pokračovat. Kancléřka proto přichází s racionálním řešením, kterak pro běžence volná místa najít. Jde o návrh, který má sekundárně vrátit odlidštěné výrobě, vedené snahou po maximalizaci zisků, její lidskou tvář.
Plán s nadšením přijat nebude. Nejde o šéfy, těm korektnost nedovolí, aby se kancléřce dlouho vzpouzeli - avšak to, co už prosáklo „dolů“, budí ve výrobních halách bouřlivou, až nepřátelskou odezvu.
Zvládneme to?